Popis starožitnosti
Socha Sv. Huberta s jelenem, dřevěná polychromovaná,
výška – 115 cm, šířka – 46,5 cm, hloubka – 49 cm
Historické období
Rok 1924
Materiál
Polychromovaná lipová řezba.
Stávající stav
Po podrobné prohlídce bylo zjištěno, že vzhledem ke stáří a sesychání dřeva byly lepené spoje mezi jednotlivými přířezy uvolněné a tím vznikly viditelné spáry. Některé přířezy byly uvolněné zcela a spáry byly až 3-4 mm široké a to hlavně na podstavci a na těla jelena.
Některé části již byly restaurovány, ale špány které vyplňovaly spáry byly uvolněné nebo rozpraskané. Některé zásahy do konstrukce byly neodborné – kovové hřebíky a překytování. Na pravé ruce sv. Huberta chyběl malíček, který byl uražen. Levá zadní noha jelena byla utržená. Dřevo bylo napadeno dřevokazným hmyzem (červotočem), na jednom segmentu podstavce vpravo od signatury, tvořené přířezem z borovice. Dřevo nebylo napadeno houbou ani hnilobou.
Polychromie nebyla na křídový podklad, ale přímo na dřevo (hlinka uzavřená šelakovým nátěrem. Byla zašlá a na mnoha místech setřená na podklad a mechanicky poškozená.
Postup restaurování
Chemickým rozborem polychromie bylo zjištěno, že je tvořena nátěrem hlinky a šelakovou politurou. Prvním krokem tedy bylo odstranění šelakové politury roztokem lihu s minimálním obsahem čpavku a vyčištění povrchu dřeva od zbylé špíny, zbytků lepidel, kytů a ostatních nečistot.
Veškeré opravy byly prováděny stejným materiálem a klíženy na kostní klih. Pro přehlednost jsem v této zprávě rozdělil sochu do dvou částí a to:
– postavu Sv. Huberta
– figuru jelena a podstavec
Postava Sv. Huberta
Při průzkumu bylo zjištěno, že je slepena svisle v ose ramen ze dvou bloků, slepených pouze po obvodu, aby materiál mohl volně pracovat a nedošlo k rozpraskání bloků, ze kterých je tvořena.
Díra vzadu mezi lopatkami volně prochází zadní částí až do části přední a původně pravděpodobně sloužila jako odvětrávací otvor, anebo k bezpečného větrání sochy, proto byla zachována v původní podobě. Takřka všechny kovové hřebíky byly ze sochy odstraněny. Uvolněné části po odstranění hřebíků a prasklinky, jako např.: uvolnění obou bloků postavy, ozdobná šňůra na klobouku, krempa klobouku, části vousů a vlasů byly roztaženy a podmazány, staženy a zpevněny dřevěnými hřeby a to tak, že zároveň zaplnily díry po vyndaných kovových hřebících. Veškeré uvolněné špány byly vyndány a otvory po nich vyčištěny, praskliny byly proříznuty tak, aby je bylo možno vyplnit špány z lipového dřeva na kostní klih. Chybějící malíček na pravé ruce byl vysazen a dořezán.
Postava jelena
Uprostřed trupu byla prasklá napříč v důsledku zkroucení dvou proti sobě postavených segmentů s velkými suky uprostřed. To je patrno ze struktury dřeva na hřbetu pod krčkem jelena. V tomto místě byla prasklina více než 4 mm široká a tím byla narušena vazba materiálu v oblasti zadních běhů, které tímto pnutím materiálu byly prasklé v dolní části a v horní narušeny tak, že nedržely vůbec.
Aby bylo možné připasovat obě části trupu jelena a zadní běhy, bylo třeba postupně opatrně rozebrat veškeré uvolněné části postavce. Přitom bylo zjištěno, že při předchozí opravě bylo použito kovových hřebů o délce až 100 mm a to bez předchozího sklížení tak, že byly zatlučeny křížem, aby nedošlo k samovolnému uvolnění jednotlivých částí.
Původní dřevěné hřeby byly ponechány. Tak vznikl jakýsi ježek uprostřed materiálu. Bylo nutné postupně jednotlivé části bloku uvolnit, pakliže to systém lepení bloku dovolil natolik, aby šli přeříznout všechny hřeby a tím bylo umožněno rozebrání jednotlivých částí od sebe. Ty byly zbaveny všech hřebů, očištěny od starého klihu a vyspraveny.
Protože se jednalo o značnou část podstavce, až po polovinu pařezu v levé přední části postavce, s polovinou těla jelena, musely se jednotlivé části připasovávat postupně tak, aby nebyla narušena celková stavba celé sochy. Každá část byla přiklížena kostním klihem zvlášť a spojena dřevěnými hřeby k základu. I části, které nebylo možno rozebrat, protože držely, byly zpevněny dřevěnými hřeby. Veškeré uvolněné špány byly vyndány a otvory po nich vyčištěny. Praskliny byly proříznuty tak, aby je bylo možno vyšpánovat.
Dokončovací práce
Takto znovu postavená socha byla očištěna od zbytků kostního klihu, uvolněných starých vysprávek, starého kytu a různých nečistot, které se nepodařilo odstranit umytím. Všechny praskliny byly vyčištěny a vyšpánovány.
Otvory po kovových hřebech byly odvrtány a díly zpevněny dřevěnými hřeby lepenými na kostní klih. Veškeré vkládané, chybějící, nebo pomlácené části, jako třeba malíček na levé ruce, špány atd. byly vysazeny a dořezány tak, aby nenarušily rukopis řezbáře, který tuto sochu s velkým umem vytvořil. Proto takřka všechny zásahy do sochy byly dělány tak, aby byly vratné.
Výjimkou jsou zpevňovací hřeby a opracování styčné plochy podstavce s povrchem soklu tak, aby socha stála rovně, nekolébala se a tím nevznikaly neestetické mezery na styčných plochách.
Povrchová úprava je stejně jako původní, udělána ve vodě rozdělanou hlinkou, která po zaschnutí byla překartáčována a přetřena ve třech vrstvách šelakovou politurou. Patina byla vytvořena zaprášením hlinky a prachu na nátěr včelím voskem. Poté byl povrch opatrně omyt hadříkem napuštěným v technickém benzínu stejně jakoby se utíral prach při normální údržbě. Tím se dosáhlo efektu stáří. Samozřejmě, že tu správnou patinu socha získá až léty.
